Antonín Hobza – Srdíčko – jeden z pilířů skautingu v Třebíči

Cena Třebíčské Srdíčko kterou uděluje v Třebíči doborovlníkům Rada dětí a mládeže kraje Vysočina a Město Třebíč je pojmenována po Antonínu Hobzovi, který měl skatuskou přezdívku Srdíčko. Kdo to byl?

Podívejme se na text, který v roce 2005 napsal pro třebíčský skautský web www.abahoa.cz další významný třebíčský skaut Karel Vrána – Rajniše:

“Antonín, Starej pán, Brvú, Srdíčko (* 17.5.1899 – † 1987) – pod těmi všemi jmény ho znali ti, kdo měli štěstí být mu nablízku. Byl u vzniku skautingu v Třebíči a vytrval v něm až do konce svého života. Každý, kdo skautováním v Třebíči prošel, si bez jeho jména činnost organizace nedovede představit.

Srdíčko byl vzácný člověk! Snad se těm, kdo o něm slyšeli jen z vyprávění mohlo zdát, že kolem něho vytváříme svatozář. Není to tak! Přes svůj věkový rozdíl byl Srdíčko náš druh, bratr, kamarád. Každému poradil a pro mnohé z nás byl druhým tátou. Pro mě určitě!

Ač původem dělník, byl vysoce inteligentní. Ke všemu se dovedl postavit, byl člověkem koumavým, který stále něco ve prospěch oddílu vymýšlel a také to uměl realizovat. Měl okolo sebe rád lidi, kteří (stejně jako on) přicházeli s novými nápady.
Pro skauty neváhal obětovat všechen svůj volný čas, kterého neměl nazbyt – vždyť převážnou část strávil jako montér mimo Třebíč.
Byl při vedení oddílu a všech táborů. I když oddíl přímo nevedl byl v jeho nejbližším kontaktu a nikdy nikomu neodepřel radu a pomoc.
Bylo také jeho zásluhou, že z kluků, kteří prošli oddílem, se stali vynikající lidé, technici, lékaři a kteří se k němu vždycky s úctou vraceli.
Tři členové oddílu (Kratina, Habrda, Svoboda, po němž je pojmenován i náš junácký okres a lávka do Židů) položili svoje životy za osvobození naší vlasti ve 2.světové válce.
Byl hluboce vnímavý – dovedl číst v přírodě. Jako jeden z mála z nás vydržel posedět při východu měsíce, pozorovat hvězdy, poslouchat šum stromů a zpěv ptáků. Jeho články v kronikách 1.oddílu jsou toho nezapomenutelným svědectvím. Oddílové kroniky byly vůbec jeho láskou. Je jeho zásluhou jejich obnovení, když tu vůbec první zabavilo Gestapo.
Druhá světová válka po prvé přervala činnost českého Junáka. Uteklo pět dlouhých let. Zvláště Srdíčkoví, kterému v r.1945 bylo už 46 roků.
A přece nedokázal zůstat stranou; když se činnost Junáka v r.1945 obnovovala stál v prvních řadách mezi námi na prvním srazu po válce a jeho hlas nás vítal do řad skautingu. Přes svoje zdravotní potíže byl s námi na každém táboře. Tady byl moudrým rádcem, ale přísným vůdcem. Nikomu nic neodpustil, ani nám už v “klackovských létech”. Rozehnáním Junáka v roce 1950/51 skončila vlastně Srdíčková aktivní činnost v Junáku. Po jeho obnovení v roce 1968 už mu přece jenom bylo 71 roků. Přesto, když v r.1968 skauting po třetí začínal, nám neocenitelným způsobem pomáhal v práci oddílů.

Ale co je to vlastně aktivní činnost!

Vždyť to pouto bývalých členů a kamarádů z 1.oddílu bylo tak veliké, že do poslední doby se jeho příznivci scházeli na vzpomínkových večerech. Ještě dlouhé léta čas od času přijeli někdejší bývalí členové oddílu a vyšlápli si vzpomínat po stopách prožitých táborů.
Srdíčkovi s jeho skautskou manželkou nebylo dopřáno mít vlastní děti. Snad i to byl jeden z důvodů, proč se cítil nejšťastnější v kruhu mladých.
Pak už Srdíčkovi pomalu přestávalo sloužit zdraví. Navštěvoval jsem ho u příležitosti svátků, byli jsme za ním, když ležel v nemocnici.
To snad nejvděčnější, co mu dal život, bylo to, že s jeho manželkou odešli z tohoto světa v rozpětí jednoho týdne. A bylo pro ně uspořádáno společné rozloučení. Když už jsme nesměli tehdy v roce 1987 zazpívat, alespoň jsme na housle a varhany nechali zahrát tu naši “Tam v horách, tam mezi lesy” a skautskou večerku.

Srdíčko, měli jsme Tě upřímně rádi – na Tebe se nedá zapomenout!

Tvůj Karel Vrána – Rajniše”

Je nám velkou ctí, že jsme mohli – se souhlasem rodiny – naši cenu pojmenovat Třebíčské Srdíčko. Myslím, že lepší název pro ocenění dobrovolníků pracujících s děmi bychom hledali jen težko.

Jan Burda
předseda předatvenstva RDMKV

Text Karla Vrány i fotografie jsou převzaty z www.abahoa.cz.

Napiš komentář

Comments are closed